Mám kolem sebe spoustu krásných, mladých a chytrých holek, které jsou samy. Ne, že by o ně neměl nikdo zájem, ale většinou se jedná o duševně choré, či jiným způsobem zvláštní, jedince.
Kde se dá najít normální chlap? Za odpověď na tuhle otázku platím zlatem! Já si totiž myslím, že normální chlapi nejsou. Prostě zmizeli. Jsou fuč. Anebo jsou rozebraní. Ale potom mi teda řekněte, kde je ty jejich současné partnerky našly?
Jsem trošku konzerva a nechci se hlásit na různé internetové seznamky, stahovat si seznamovací aplikace do mobilu a ani nechci chodit na tzv. speed dating. O lidech, kteří tyto služby využívají, si vůbec nemyslím nic špatného, ale přeci jen dávám přednost nějakému přirozenějšímu prostředí. Jsem poměrně dost komunikativní a poznávání nových lidí vyloženě miluju a vyhledávám. Velmi často se pohybuju v hospodách, na různých diskuzích a jiných akcích. Ale nikde nikdo. Teda, lidi tam samozřejmě jsou, dokonce tam jsou i chlapi, ale z toho nikdy nic vážnějšího nekouká, kromě vína zadarmo, že jo. Aspoň něco.
Řekla bych, že čím jsem starší, tím nižší nároky mám. Už fakt nehodnotím chlapy podle vzhledu, ani podle toho, jestli mají na nohou botasky. I když… To mě pořád trošku irituje. Ale dokážu to tolerovat. Co teda vlastně chci? Chlapa, který má práci, nevolí komunisty, je chytrý (vejška by byla fajn), ale hlavně musí být vtipný. To je asi nejdůležitější atribut. Přes to nejede vlak. Hotovo dvacet! Jenže, tohle je kámen úrazu. Žádný takový prostě není. A jestli je, tak žije někde v Austrálii. Přinejlepším.
Jak se seznamovali naši rodiče? Vždyť většina holek měla v mém věku už dítě, teplou večeři na plotně a čekala doma na manžela. Ne, že bych po tomhle prahla, ale vrtá mi to hlavou. Co dělá naše generace špatně?
A jak to máte s hledáním partnera vy?
P.S. Pozvání na víno samozřejmě přijímám :)
