Kolejní život

Tenhle článek jsem měla v plánu napsat později, ale jelikož jsem opravdu vytočená, musím to ze sebe dostat! Někdo mi totiž ukradl lososa! MÉHO uzeného lososa! 

Bydlím na koleji přímo v centru Prahy, což je děsně fajn. Do oblíbené hospody je to pár minut chůze, do školy pár minut tramvají. Větší radost mám přece jen z té hospody než ze školy, že jo…

Život na koleji má několik výhod, ale taky docela dost nevýhod. Pojďme na to! Mám radši pozitivní zprávy, takže těmi začnu. Na koleji žijí chudí studenti, ale každý z těchto studentů něco vlastní a je kdykoliv ochotný se o to podělit. Potřebujete kladívko? Není problém. Došla vám antikoncepce? Některá z holek určitě používá stejnou jako vy a ráda vám ji poskytne. Druhou výhodou jsou znalosti místních spoluobyvatel. I když to tak možná nevypadá, tak zde žije spousta chytrých lidí. Pokud se chcete přes noc naučit třeba němčinu na zkoušku, stačí svůj požadavek napsat na kolejní Facebook a jistě se najde někdo, kdo je chytřejší než vy a rád vám pomůže.

Život na koleji provází spousta různých párty, které jsou fajn, pokud se teda zrovna nepotřebujete učit na zkoušky. Takže tenhle bod bych označila jako polovýhodu.

A teď pojďme na ty nevýhody. Ufff, kde jenom začít? Takže, žijete na ultra mini prostoru s různým počtem lidí. V mém případě jsou to další dvě spolubydlící. Pro psychicky odolnější jedince je zde možnost třech spolubydlících, což bych já fakt nedala. Mám občas co dělat s těmahle dvěma, ale o tom někdy příště. Movitější studenti si mohou zvolit pokoj třeba po dvou, ale zase to stojí o pár korun víc, že jo.

Všechno je společný. A tím myslím úplně všechno! Počínaje kuchyňkou, sprchami, záchody a v neposlední řadě lednicemi!!! Tohle všechno je pro každé patro společné. Někteří to beru tak, že všechno je všech. Hlavně tedy co se týče lednic! A tím se dostáváme k mému uzenému lososovi. Včera jsem celá urvaná přitáhla asi tak tisícikilovou tašku z obchodu, ze které jsem mj. vyndala fantasticky vypadajícího, ale taky „fantasticky“ drahého, uzeného lososa. Prostě jsem se rozhodla investovat a jednou si dopřát něco jiného než kuskus. Láskyplně jsem ho uložila do SPOLEČNÉ lednice a šla spát. Ve spaní mě trápily výčitky svědomí vůči mé poloprázdné peněžence, ale zároveň jsem měla v hlavě fajnovej recept. Ráno jsem se vzbudila a chtěla jsem si nachystat oběd do školy, jehož hlavní ingrediencí měl být již několikrát zmíněný losos. Kouknu do lednice a co tam nevidím – NIC!! Někdo ho sprostě ukradl. Nenechal mi tam ani kousek na ochutnání, ani poděkování, ani dárek, prostě nic.

Je spousta dalších věcí, co mě tady s**e, ale tohle mě dokáže vytočit doběla! Jídlo se totiž nekrade, jídlo ne… No nic, zamáčknu slzu a jdu si dát jogurt. Jestli tam teda ještě nějaký bude…